Kansalliset ihmisoikeusinstituutiot ovat olennainen osa eri maiden ihmisoikeuksien suojelujärjestelmää. Instituutiot lisäävät tietoisuutta ihmisoikeuksista, antavat neuvontaa, seuraavat viranomaisten toimintaa ja saattavat niitä vastuuseen. Näin niillä on keskeinen rooli tämän päivän suurten ihmisoikeushaasteiden parissa luovimisessa. Ne puuttuvat sekä syrjinnän ja epätasa-arvon kaltaisiin jatkuviin huoliin että uusiin kysymyksiin, joita ovat muun muassa tekoälyn ja covid-19- pandemian vaikutukset ihmisoikeuksiin.
Nacionalne institucije za ljudska prava ključan su dio sustava za zaštitu ljudskih prava na razini pojedine zemlje. Time što osvještavaju, pružaju savjete, nadziru tijela i pozivaju ih na odgovornost, te institucije imaju središnju ulogu u hvatanju u koštac s velikim poteškoćama u području ljudskih prava u današnje doba, nastojeći pronaći rješenje za trajne probleme kao što su diskriminacija i nejednakost, ali i baveći se novim pitanjima kao što je utjecaj umjetne inteligencije i pandemije bolesti COVID-19 na ljudska prava.
A nemzeti emberi jogi intézmények (NHRI-k) az országos szintű emberijog-védelmi rendszer alapvető részét képezik. Figyelemfelkeltő tevékenységek, tanácsadás, nyomon követés és a hatóságok elszámoltatása révén központi szerepet töltenek be a napjaink jelentős emberi jogi kihívásai közötti eligazodásban – egyrészt kezelik a hátrányos megkülönböztetéshez és az egyenlőtlenséghez hasonló, tartósan fennálló aggályokat, másrészt a mesterséges intelligencia és a Covid19-világjárvány jogi vonatkozásaihoz hasonló, újszerű kérdéseket.
Le istituzioni nazionali per i diritti umani (NHRI) sono una parte vitale del sistema di protezione dei diritti umani a livello nazionale. Aumentando la consapevolezza, fornendo consigli, monitorando e tenendo conto delle autorità, le NHRI hanno un ruolo centrale nell'affrontare le grandi sfide attuali dei diritti umani. Tra i diversi problemi che tali istituzioni affrontano, vi sono quelli inerenti alla persistente discriminazione e disuguaglianza, e quelli relativi alle implicazioni sui diritti dell'intelligenza artificiale ed alla pandemia COVID-19.
Nacionalinės žmogaus teisių institucijos (NŽTI) yra gyvybiškai svarbi žmogaus teisių apsaugos sistemos dalis, veikianti šalies lygmeniu. Didindamos informuotumą, teikdamos rekomendacijas, vykdydamos stebėseną ir užtikrindamos valdžios institucijų atskaitomybę, šios institucijos atlieka pagrindinį vaidmenį sprendžiant sunkiausius šių dienų uždavinius žmogaus teisių srityje – kovoti su tokiais nuolat susirūpinimą keliančiais reiškiniais kaip diskriminacija ir nelygybė, naujomis problemomis, pvz., dirbtinio intelekto poveikiu teisėms, ir COVID-19 pandemija.
Valsts cilvēktiesību iestādes (VCI) ir svarīga valsts līmeņa cilvēktiesību aizsardzības sistēmas daļa. Uzlabojot informētību, sniedzot ieteikumus, uzraugot un saucot iestādes pie atbildības, tām ir galvenā loma mūsdienu cilvēktiesību lielo problēmu risināšanā – cīnoties gan ar nepārejošām problēmām kā diskriminācija un nevienlīdzība, gan jauniem jautājumiem kā mākslīgā intelekta un Covid-19 pandēmijas ietekme uz tiesībām.
Nationale mensenrechteninstituten (National Human Rights Institutions — NHRI’s) maken een wezenlijk onderdeel uit van het nationale systeem ter bescherming van de mensenrechten. Zij vervullen een centrale rol in de aanpak van de grote uitdagingen van onze tijd op het gebied van de mensenrechten — aanhoudende zorgen, zoals discriminatie en ongelijkheid, en nieuwe problemen, zoals de gevolgen van kunstmatige intelligentie en de COVID-19-pandemie voor de mensenrechten — door het bewustzijn van mensenrechten te vergroten, advies aan te reiken, een monitoringfunctie te vervullen en instanties op hun verantwoordelijkheid te wijzen.
As Instituições Nacionais dos Direitos Humanos (INDH) são uma parte vital do sistema de proteção dos direitos humanos à escala nacional. Ao sensibilizar, aconselhar, fiscalizar e velar pela responsabilização das autoridades, estas instituições desempenham um papel central nos grandes desafios que atualmente se levantam em matéria de direitos humanos, enfrentando quer os problemas persistentes, como a discriminação e as desigualdades, quer os novos problemas emergentes, como as implicações da inteligência artificial e da pandemia da COVID-19 em matéria dos direitos.
Instituțiile naționale pentru apărarea drepturilor omului (INDO) reprezintă o parte vitală a sistemului de protecție a drepturilor omului existent la nivelul unei țări. Prin eforturile lor de sensibilizare, consiliere, monitorizare și responsabilizare a autorităților, aceste instituții au un rol central în depășirea marilor provocări legate de drepturile omului din zilele noastre, abordând atât preocupări persistente, precum cele referitoare la discriminare și inegalitate, cât și chestiuni noi, cum ar fi implicațiile inteligenței artificiale și ale pandemiei de COVID-19 asupra acestor drepturi.
Národné inštitúcie pre ľudské práva (NHRI) sú nevyhnutnou súčasťou systému ochrany ľudských práv na vnútroštátnej úrovni. Zvyšovaním informovanosti, poskytovaním poradenstva, monitorovaním a vyvodzovaním zodpovednosti voči príslušným orgánom zohrávajú kľúčovú úlohu zvládaní súčasných veľkých výziev v oblasti ľudských práv. Zaoberajú sa pretrvávajúcimi problémami, ako je diskriminácia či nerovnosť, ako aj novými otázkami, napríklad vplyvom umelej inteligencie a pandémie COVID-19 na práva.
De nationella människorättsinstitutionerna är en viktig del av ländernas system för att skydda de mänskliga rättigheterna. Genom att bidra till en ökad medvetenhet, och genom att ge råd, övervaka och ställa myndigheter till svars, spelar de en central roll i hanteringen av vår tids stora människorättsutmaningar. De arbetar både med ständigt aktuella problem som diskriminering och ojämlikhet och med nya frågor som hur våra rättigheter påverkas av artificiell intelligens eller covid-19-pandemin.
Европейската конвенция за защита на правата на човека (ЕКПЧ) и правото на Евро- пейския съюз (ЕС) предоставят рамка за защита на правата на чужденците, чието значение непрестанно се повишава. Законодателството на Европейския съюз относно убежището, границите и имиграцията се развива бързо. Съществува вну- шителна по обем съдебна практика на Европейския съд по правата на човека във връзка по-специално с членове 3, 5, 8 и 13 от ЕКПЧ. Към Съда на Европейския съюз биват отправяни все повече искания да се произнесе по отношение на тълкуването на разпоредбите на правото на Европейския съюз в тази област. Третото издание на този наръчник, актуализирано до юли 2020 г., предоставя по достъпен начин това законодателство на Европейския съюз и съвкупността от съдебната практика на европейските съдилища. Наръчникът е предназначен за практикуващи юристи, съдии, прокурори, служители на имиграционните служби и неправителствени орга- низации в държавите — членки на ЕС, и на Съвета на Европа.
Evropská úmluva o lidských právech a právo Evropské unie poskytují stále důležitější rámec pro ochranu práv cizinců. Právní předpisy Evropské unie týkající se azylu, hranic a přistěhovalectví se rychle vyvíjejí. Existuje rozsáhlá judikatura Evropského soudu pro lidská práva týkající se zejména článků 3, 5, 8 a 13 EÚLP. Soudní dvůr Evropské unie je stále častěji žádán, aby se vyjádřil k výkladu ustanovení práva Evropské unie v této oblasti. Třetí vydání této příručky, aktualizované k červenci 2020, představuje tyto právní předpisy Evropské unie a judikaturu obou evropských soudů přístupným způsobem. Příručka je určena právníkům, soudcům, státním zástupcům, imigračním úředníkům a nevládním organizacím v členských státech EU a Rady Evropy.
Den europæiske menneskerettighedskonvention og Den Europæiske Unions lovgivning udgør en stadigt vigtigere ramme for beskyttelse af udlændinges rettigheder. Den Europæiske Unions lovgivning vedrørende asyl, grænser og indvandring udvikler sig hurtigt. Der er en imponerende mængde retspraksis fra Den Europæiske Menneskerettighedsdomstol vedrørende navnlig artikel 3, 5, 8 og 13 i EMRK. Den Europæiske Unions Domstol bliver oftere og oftere anmodet om at fortolke bestemmelserne i EU-retten på dette område. Den tredje udgave af denne håndbog, der er opdateret frem til juli 2020, fremlægger denne EU-lovgivning og retspraksis fra de to europæiske domstole på en lettilgængelig måde. Håndbogen er tiltænkt aktører inden for retsvæsenet, anklagere, indvandringsmedarbejdere og ikkestatslige organisationer i EU’s og Europarådets medlemsstater.
Η Ευρωπαϊκή Σύμβαση Δικαιωμάτων του Ανθρώπου και το δίκαιο της Ευρωπαϊκής Ένω- σης παρέχουν ένα όλο και πιο σημαντικό πλαίσιο για την προστασία των δικαιωμάτων των αλλοδαπών. Η νομοθεσία της Ευρωπαϊκής Ένωσης σχετικά με το άσυλο, τα σύνορα και τη μετανάστευση εξελίσσεται με ταχείς ρυθμούς. Υπάρχει ένα εντυπωσιακό σώμα νομολογίας του Ευρωπαϊκού Δικαστηρίου Ανθρωπίνων Δικαιωμάτων που αφορά ειδικό- τερα τα άρθρα 3, 5, 8 και 13 της ΕΣΔΑ. Το Δικαστήριο της Ευρωπαϊκής Ένωσης καλείται όλο και περισσότερο να αποφανθεί σχετικά με την ερμηνεία των διατάξεων του δικαίου της Ευρωπαϊκής Ένωσης στον τομέα αυτό. Η τρίτη έκδοση του παρόντος εγχειριδίου, που επικαιροποιήθηκε έως τον Ιούλιο του 2020, παρουσιάζει την εν λόγω νομοθεσία της Ευρωπαϊκής Ένωσης και το σώμα της νομολογίας των δύο ευρωπαϊκών δικαστηρίων με εύχρηστο τρόπο. Απευθύνεται σε επαγγελματίες του νομικού κλάδου, δικαστές, εισαγ- γελείς, υπαλλήλους στον τομέα της μετανάστευσης και μη κυβερνητικές οργανώσεις, στα κράτη μέλη της ΕΕ και του Συμβουλίου της Ευρώπης.
El Convenio Europeo para la Protección de los Derechos Humanos y de las Libertades Fundamentales
(CEDH) y el Derecho de la Unión Europea (UE) constituyen un marco cada vez más importante para la
protección de los derechos de los extranjeros. La legislación de la UE sobre asilo, fronteras e inmigración
se está desarrollando rápidamente. La jurisprudencia del Tribunal Europeo de Derechos Humanos
(TEDH) en este ámbito es abundante y relativa en particular a los artículos 3, 5, 8 y 13 del CEDH. El Tribunal
de Justicia de la Unión Europea (TJUE) debe pronunciarse cada vez más sobre la interpretación de
las disposiciones del Derecho de la UE en la materia. La tercera edición de este manual, que se actualizó
en julio de 2020, presenta de manera accesible el Derecho de la UE y la jurisprudencia de los dos
tribunales europeos en la materia.
Euroopa inimõiguste konventsioon ja Euroopa Liidu õigus moodustavad üha olulisema raamistiku välismaalaste õiguste kaitseks. Varjupaiga, piiride ja sisserändega seotud Euroopa Liidu õigusaktid arenevad kiiresti. Euroopa Inimõiguste Kohtu kohtupraktika
on ulatuslik, eelkõige seoses Euroopa inimõiguste konventsiooni artiklitega 3, 5, 8 ja 13. Euroopa Liidu Kohtul palutakse üha sagedamini võtta seisukoht Euroopa Liidu õiguse sätete tõlgendamise kohta selles valdkonnas. Käsiraamatu kolmandas väljaandes, mida on ajakohastatud kuni juulini 2020, tutvustatakse arusaadavalt Euroopa Liidu õigusakte ja Euroopa mõlema kohtu kohtupraktikat. See on ette nähtud ELi ja Euroopa Nõukogu liikmesriikide õigusala töötajatele, kohtunikele, prokuröridele, sisserändeametnikele ja vabaühendustele.
Euroopan ihmisoikeussopimus ja Euroopan unionin oikeus sisältävät yhä tärkeämmäksi käyvän ulkomaalaisten oikeuksien suojaamista koskevan säännöstön. Euroopan unionin oikeus turvapaikkaoikeudesta, rajoista ja maahanmuutosta kehittyy nopeasti. Euroopan ihmisoikeustuomioistuimessa on kertynyt runsaasti oikeuskäytäntöä, erityisesti Euroopan ihmisoikeussopimuksen 3, 5, 8 ja 13 artiklasta. Euroopan unionin tuomioistuimelta pyydetään yhä useammin lausuntoa unionin oikeuden tämän alan säännösten tulkinnasta. Käsikirjan kolmannessa painoksessa, jota on päivitetty heinäkuuhun 2020 saakka, esitetään EU:n lainsäädäntöä ja molempien tuomioistuinten oikeuskäytäntöä helposti saatavilla olevassa muodossa.
Europska konvencija o ljudskim pravima i pravo Europske unije čine sve važniji okvir za zaštitu prava stranaca. Zakonodavstvo Europske unije u području azila, granica i imigracije brzo se razvija. Dostupna je opsežna sudska praksa Europskog suda za ljudska prava koja se konkretno odnosi na članke 3., 5., 8. i 13. EKLJP‑a. Od Suda Europske unije sve se češće traži da donosi odluke o tumačenju odredaba prava Europske unije u tom području. U trećem izdanju ovog priručnika, koji je ažuriran u skladu s informacijama dostupnima do srpnja 2020., na pristupačan su način predstavljeni zakonodavstvo Europske unije i sudska praksa navedenih dvaju europskih sudova. Priručnik je namijenjen pravnim stručnjacima, sudcima, tužiteljima, imigracijskim službenicima i nevladinim organizacijama u državama članicama EU‑a i Vijeća Europe.
Az emberi jogok európai egyezménye és az európai uniós jog egyre fontosabb keretet biztosít a külföldiek jogainak védelméhez. A menekültügyre, a határokra és a bevándorlásra vonatkozó európai uniós joganyag gyorsan fejlődik. Az Emberi Jogok Európai Bíróságának tekintélyes esetjogi korpusza alakult ki, különösen az EJEE 3., 5., 8. és 13. cikkével kapcsolatban. Az Európai Unió Bíróságát egyre gyakrabban kérik fel, hogy nyilatkozzon az Európai Unió e területre vonatkozó jogi rendelkezéseinek értelmezéséről. E kézikönyv 2020 júliusáig aktualizált harmadik kiadása hozzáférhető módon mutatja be ezeket az európai uniós jogszabályokat, valamint a két európai bíróság ítélkezési gyakorlatát. A kézikönyv az EU és az Európa Tanács tagállamaiban dolgozó gyakorló jogi szakembereknek, bíráknak, ügyészeknek, bevándorlási tisztviselőknek és nem kormányzati szervezeteknek szól.
