Die Agentur der Europäischen Union für Grundrechte
(FRA) will zu einer wirksameren Deinstitutionalisierung
beitragen, indem sie konkrete Belege dafür
sammelt, was vor Ort funktioniert und was nicht.
Zu diesem Zweck führte die Agentur in fünf EU-Mitgliedstaaten
(Bulgarien, Finnland, Irland, Italien und
der Slowakei) eine umfangreiche Feldforschung in
verschiedenen Phasen der Deinstitutionalisierung
durch.
In diesem Bericht sind die wichtigsten Ergebnisse
dieser Feldforschung und die Stellungnahmen der
FRA diesbezüglich zusammengefasst.
L’Agence des droits fondamentaux de l’Union
européenne
(FRA) a souhaité contribuer à une mise
en oeuvre plus efficace de la désinstitutionnalisation,
en rassemblant des preuves concrètes de ce
qui fonctionne ou non sur le terrain. À cette fin,
l’Agence a mené des recherches approfondies sur
le terrain dans cinq États membres de l’UE (Bulgarie,
Finlande, Irlande, Italie et Slovaquie) à différents
stades du processus de désinstitutionnalisation.
Le présent résumé fournit les principaux résultats de
ces recherches menées sur le terrain ainsi que les
avis de la FRA qui en découlent.
Като един съвременен каталог на правата на човека, Хартата съдържа много
права, които не присъстват в установените харти на правата, и действително
изглежда добре на хартия. Хората, запознати с основните принципи на правото
на Съюза, обикновено цитират текста от Хартата, който гласи, че тя винаги
е обвързваща за ЕС, а за държавите членки — само когато „прилагат право на ЕС“.
Какво обаче означава тази често цитирана формулировка от член 51 на Хартата?
Jako velmi moderní soubor lidských práv obsahující mnoho práv, která se nenacházejí
v zavedených listinách práv, je Listina základních práv skutečně kvalitním
dokumentem. Ti, kteří jsou obeznámeni s hlavními zásadami práva EU, jsou obvykle
schopni rychle odrecitovat, že listina je pro EU závazná vždy a pro členské státy jen
výhradně, pokud „uplatňují právo Unie“. Co však toto často citované znění článku 51
listiny vlastně znamená?
Som et meget moderne menneskerettighedskatalog med en masse rettigheder, som
ikke findes i gældende borgerrettighedslovgivning, ser chartret særdeles godt ud
på papiret. De, der er bekendt med de vigtigste principper i EU-retten, kan normalt
hurtigt udtale sig om, at chartret altid er bindende for EU, og for medlemsstaterne
kun når de »gennemfører EU-retten«. Men hvad betyder denne ofte citerede vending
fra chartrets artikel 51 egentlig?
As a very modern human rights catalogue containing many rights not found in established bills of rights, the Charter indeed looks good on paper. Those familiar with the
main principles of EU law can usually quickly recite that the Charter is always binding
on the EU, and binding on Member States only when they are “implementing EU law”.
But what does this often-quoted language from Article 51 of the Charter actually mean?
