Listina základních práv EU

Listina základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) je zákon EU týkající se práv. Vždy zavazuje orgány EU a členské státy, pokud jednají v oblasti působnosti práva EU. Posoudit, zda konkrétní případ spadá do oblasti působnosti práva EU, však není zdaleka tak jednoduché. Proto je nezbytné poskytnout právníkům školení a vzdělávací materiály, aby pochopili oblast použití Listiny, jak je stanovena v jejím článku 51. Cílem této příručky pro školitele je poskytnout pokyny k organizaci i provádění takových školení na základě řady případových studií, které budou v budoucnu rozšířeny.

Listina základních práv Evropské unie je zákonem o lidských právech v EU. Obsahuje 50 článků, které popisují základní práva a zásady, po nichž následují 4 články s obecnými ustanoveními. Členské státy mají povinnost respektovat práva a dodržovat zásady Listiny vždy, když jednají v rámci závazného práva EU. Tam, kde jsou ustanovení Listiny dostatečně přesná a bezpodmínečná, mohou mít přímý účinek na vnitrostátní úrovni – například ve vnitrostátních soudních síních. Ustanovení Listiny, která jsou „zásadami“, se lze dovolávat pouze u soudu, pokud jsou prováděna legislativními nebo výkonnými akty.

Jako velmi moderní soubor lidských práv obsahující mnoho práv, která se nenacházejí
v zavedených listinách práv, je Listina základních práv skutečně kvalitním
dokumentem. Ti, kteří jsou obeznámeni s hlavními zásadami práva EU, jsou obvykle
schopni rychle odrecitovat, že listina je pro EU závazná vždy a pro členské státy jen
výhradně, pokud „uplatňují právo Unie“. Co však toto často citované znění článku 51
listiny vlastně znamená?